Vydejte se na cestu ... CAMINO čeká!

Jak mě napadlo vydat se na cestu? A proč to chci jít sama?

Někdy mám pocit, že mi z množství otázek, informací a zpráv kolem exploduje hlava. Ticho je velmi léčivé, tak se mi dlouhá cesta pěšky s batohem na zádech zdá jako velmi lákavá dovolená. Praktikuji jógu a tak se těším, že Camino pro mě bude tichá, rytmická a přemýšlivá meditace v pohybu. Chci jít sama, abych si mohla cestu a krajinu pořádně vychutnat.

Přijde mi, že téma Camina se teď v Česku hodně skloňuje. Celebrity, cestovatelé i kamarádi okolo mě hodně vypráví své zážitky z cesty do Santiaga a všichni se shodují na tom, že to bylo super a šli by znovu. A toho jsem se trochu bála. Nebude to přecpané a moc komerční? Ujdu to vůbec? Nebudu nakonec první, co přijde, zklamaně si odfrkne a řekne: "No, tak to fakt není nic pro mě...". Nenechala jsem se ale odradit a vydala se na svou cestu.

Cesta do Porta

Camino Portugues začíná pro většinu poutníků v Portu, kam mám namířeno 13. září 2023. Tahle cesta má 260-280 km a dá se ujít i za 8 dní, pokud chcete jet na výkon a rychle chroupat kilometry. To já ale nechci. Já si chci dopřát možnost zastavit, koupat si nohy v potoce, lehnout si na louku a koukat do oblak. Tohle si chci dopřát. Užívat si cestu, zpomalit a dýchat tu nádheru. Tak jsem si na ni vyhradila 15 dní.

Už začátek cesty je velmi zajímavý. Letadlo má 1,5 hodiny zpoždění kvůli tomu, že jeden z cestující jménem Ondra, je natolik pod vlivem (v 10 hodin ráno), že ho musí vyvést z letadla policie. Zbylí dva jeho kamarádi, také dost pod vlivem, mě velmi překvapili informací, že mají namířeno do Santiaga na pouť jako já. Co ty tam budou dělat? Pobaví mě vyprávění, jak Ondru vyprovázeli rodiče na letiště a kapesníkem utírali slzy dojetí a hrdosti nad svým synem, který se vydal na Camino. No netušili, že ho budou mít za 2 hodiny zase doma a na plech... Ondra je ale bojovník, nevzdal to a na cestu se vrátil další den s jinou leteckou společností (od Ryanu dostal zákaz), aby se s kámoši vydal na cestu a .... pořádně zachlastali.

Na přestupu v Paříži už jsem mám jasno, jsou tady minimálně další 4 holky, které se vydávají samy na cestu.Sportovní oblečení a batoh jsou jasným znamením. Dáváme se se do řeči a pak celou cestu sdílíme rady a zážitky, i když holky mají vybranou modrou cestu kolem oceánu. Já se chystám na modré (costal) začít a pak chci přejít na červenou centrální cestu. Ta nevede kolem oceánu, ale je to původní cesta poutníků, velmi stará trasa vnitrozemím (na mapě nahoře ji vidíte červenou). Po přistání v Portu spěcháme do katedrály pro kredenciál, poklad všech poutníků, rozkládací knížečku, kam sbírají po cestě razítka.

První den končíme společnou večeří s holkami, spřádáme plány a sdílíme tipy. Nevíme ještě co čekat, jsme plné napětí a očekávání. Pro všechny z nás je to první camino. První noc před svou poutí strávím ve Spot hostelu, poprvé spím ve sdíleném pokoji. Naštěstí jen 4 postele a všechno ženy.

DEN PRVNÍ - Porto - Perafita (20 km) Camino Costal Portugal

Ráno poprvé balím batoh a vyrážím na cestu. V Portu není ještě moc dobře značená, ale postupně se tisíce žlutých šipek objeví na domech, stromech, plotech i silnicích. Taky potkám starší paní, která mi poprvé popřeje "Bom camino". Je to překvapivé a dojemné. Pak se vydám podél řeky Douro směrem k oceánu. Cestou vidím obrovskou frontu lidí, která se táhne jako dlouhatánský had podél řeky. Se zájmem zkoumám, o co je takový zájem. A nebudete tomu věřit, byla to fronta na štěstí. https://happinesscamp.pt/ tady si ji můžete prohlédnout - konference o štěstí. Není to symbolický začátek Camina?

Po několika kilometrech se řeka vlévá do oceánu a jelikož je teplo, shodím batoh, skočím do plavek a užívám si vodu a slunce. Je to nádhera. Chci si užít cestu podél oceánu, kterou mám jít 2 dny.

Cesta kolem oceánu vás vede po boardwalks, dřevěných chodnících nad pískem. Povrch je tvrdý a jednotvárný, ale výhledy na oceán mě baví. Večer se potkám s Míšou, jednou z Češek z letadla. Dáme si spolu večeři a přespíme v malém z pokojíku, co pronajímá místní děda v městečku Perafita přímo u pláže. V září vychází slunce v Portugalsku až kolem 8 hodiny. Není potřeba tedy vstávat brzy. Ráno se sbalíme a rozloučíme. Chceme si užívat cestu každá sama, to je tady na Caminu celkem běžná záležitost. Lidi si plánují camino, aby si mohli nechat projít hlavou věci co staly, co řeší nebo které mají přijít. Na to je nejlepší jít sám a nechat cestu, aby vám přinesla odpovědi tam, kde je vůbec nečekáte. Každý krok, který poutník učiní, je jako opakování mantry, které může přenést mysl do stavu hlubokého klidu a soustředění. Tento proces je často nevědomý, ale jeho účinky na mysl jsou hluboké; monotónnost kroků může působit jako zklidňující nástroj, který umožňuje poutníkům odpojit se od každodenních starostí a podporuje stav hlubokého vnitřního míru a přítomnosti. Večer si protáhnu tělo v jógových ásanách. Doporučuji hluboký předklon, psa hlavou dolů a pozici dítěte.

DEN 2 - Perafita - Póvoa de Varzim (21 km) - Camino Costal Portugal

Cesta vede po prkenné cestičce podél oceánu. Zatím je zataženo, ale teplo. Jdu bez snídaně a těším se na první kavárnu. Užívám si šum oceánu, cestou potkám jen pár místňáků. Poutníků je tu poskromnu, není tady žádná poutnická ubytovna neboli albergue - levné ubytování pro poutníky, které stojí 8-22 EUR za postel, podle lokality a stavu zařízení. V místnosti spí většinou kolem 16 lidí na palandách, žádný komfort a klid nečekejte. Ale je to součástí koloritu Camina a chce si to vyzkoušet na vlastní kůži. Jak se říká, zážitek nemusí být dobrý, stačí když je silný. Tyto zážitky mohou člověka formovat, poskytovat mu cenné učení a podnět k osobnímu růstu. Na to si vzpomeňte, až vkročíte do své první ubytovny, jako já dnes večer. Ale nepředbíhejme. Ušla jsem 8 km a konečně vidím první místní kavárničku. Majitelé neumí slovo anglicky, tak jen tipuji, co jsem si to objednala ke kávě a doufám, že je to sladké. Měla jsem kliku, je to sladký toust s tlustou vrstvou vanilkové omáčky, ještě teplý. Mňam. Velká dobrota. Mám spoustu energie na další cestu.

Sundám si boty a brouzdám se oceánem. Je to velmi osvobozující. Slaná voda mi omývá kotníky a chladí unavená chodidla a cesta mi vesele ubíhá. Těsně před Vila do Conde si musím rychle vzít ponožky a boty, je tu spoustu střepů a to mi změní následující dny. Mokrá kůže udělá své a moje prsty se teď třou o sebe víc než je zdrávo. Stačí pár kilometrů a mám postaráno o do krve odřené prsty na levé noze. Auu, auu. Těším se na konec cesty, nesnáším svůj batoh. Má jen 8 kg, ale na konci dne stejně nevím, kam ho dát. Je vedro, bolí mě prsty, nemůžu se dočkat ubytovny a odpočinku. Konečně dojdu do cíle Albergue de Peregrinos São José de Ribamar. Na recepci je velmi milý chlapík. Platíte dle svého uvážení, je to státní ubytovna. Prosím o postel dole a recepční mi otevírá pokoj, kde jsou jsou jen 2 palandy a má vlastní koupelna. Dokonce mám jen jednu spolubydlící, německou paní kolem 70 let.

Německých důchodců potkáte na Caminu opravdu hodně. Mají velkou převahu. Všechno vypadá ideálně. Jdu se projít po městě a najíst. Konečně moje nohy pocítí svobodu v žabkách a vidím, jak na tom prsty jsou. Není to dobrý. Lékárna a nová sada drahých gelových náplastí mě nemine. Dám si skvělé jídlo ve vegetariánské restauraci a těším se klidnou noc. Šeredně jsem se spletla, milá německá důchodkyně chrápe hůř jak 10 dřevorubců. Špunty ani polštář na hlavě nepomáhají. Ve tři ráno jsem stále vzhůru, prsty mě bolí jak čert. Mám myšlenky na přidušení důchodkyně polštářem, zoufalství kumuluje. Naštěstí najdu v lékárničce jeden Kinedryl, ten mě zachrání a konečně usínám.

DEN 3 - Póvoa de Varzim - Barcelos (15 km)

Ráno jsem vyčerpaná, unavená, venku je šedivé nebe, začíná pršet. Den se nevyvíjí zrovna nadějně. Přes celý den má pršet, tak se rozhodnu změnit Camino costal na Camino central.

Jedno důležité doporučení, pokud se rozhodnete, že chcete změnit cestu a z pobřežní přejít na centrální, což moc doporučuji, vemte si taxíka. Já to udělala, zaplatila 10 EUR a zpětně jsem si blahořečila, když jsem slyšela vyprávění ostatních, kteří se rozhodli, že přejdou z Vila do Conde pešky do Rates. Cesta je ošklivá a nebezpečná. Auta vás míjí o pár milimetrů. Moje kamarádka si roztrhla tričko o keř, jak uskakovala před náklaďáky. Také se všichni shodli, že toto byla jediná část Camina, kdy měli skoro na krajíčku a chtělo se jim skončit. Buďte k sobě laskaví a velkorysí a tomuhle zážitku se vyhněte.

Mě taxík pohodlně dovezl do Rates, kde je fajn restaurace s milým majitelem. Připraví vám voňavé cappuccino, usmaží omeletu a ještě přidá veselou příhodu, široký úsměv a samozřejmě razítko do vašeho kredenciálu. Procházím přes malebná políčka, lesy, domečky, krásně to tady voní. Trochu prší, ale není to nic dramatického. Je teplo a jde se moc hezky. Dneska to dám na pohodu, 15 kilometrů max. Musím se šetřit a myslet na svoje prsty. Do bot se nevlezu, tak je musím nacpat do batohu a jdu v žabkách. Nikam nespěchám. Užívám si cestu. Včera jsem si uvědomila, kolik cesty mám ještě před sebou, že jsem na úplném začátku. Hodně mi toho zbývá a nebude to jednoduché.

Občas to bude bolet. Ještě stále se mi mele v hlavě práce. Okolní krajina je úplně jiná, působí jako někde na jihu Francie - malebná, voňavá, šťavnatá. Centrální Camino má úplně jinou energii než pobřežní. Zatím mám pocit, že já jsem víc tohle než tamto. Cesta mi říká Drž si svoje tempo bez ohledu na to, jak ostatní spěchají. Odpoledne dorazím do krásného historického městečka Barcelos. Albergue za 8 EUR za postel vypadá na první pohled opravdu luxusně, dokud nedorazíte do společné ložnice.

Váš soused na vedlejší posteli vám téměř dýchá do obličeje. Cizí lidí by neměli spát takhle blízko u sebe! V mém případě je to 2 metrový chlápek a vsaďte boty, že bude chrápat jako čert. Chytá mě panika, jak tohle spaní přežiju. V lékárně kupuji novou sadu voskových špuntů do uší a náplastí. Taky nové sportovní sandály. Do bot se ještě pár dní nemám šanci dostat. Barcelos je opravdu moc krásné historické městečko s kamennými uličkami a starobylým hradem. Paní mi v koupelně mi prozradí, že minulou noc měla mého souseda na ubytovně a byl "very laud". Pán Bůh mi pomáhej, jdu spát v 20.30 hod. Musím usnout dřív než chrápač od vedle.

DEN 4 - Barcelos - Vitorino dos Piães (23 km) - Camino Portugal

Ráno se budím a než se nasnídám v pekárně (kafe a sladký vanilkový croissant za 2 EUR - je tu fakt levno), tak se rozprší. A prší a prší a prší... celý den. Musím jít v nových sandálech, boty si nesu v batohu. Poprvé jsem vytáhla své nano pončo (ponco-pristresek-sea-to-summit-ultra-sil-nano-tarp-poncho), které je úplně boží, jsem z něj nadšená. Sice drahé a vypadám v něm jak Zvoník od Matky boží, ale investice se vyplatí, jen se přehodí přes bundu i batoh. Ostatní poutníci v bundě s mokrýma zádama mi ho závidí :-). Šlapu si v dešti a aby mi cesta lépe utíkala, poslouchám podcasty na vlnách Kakaa. Moc mě to baví. Tenhle rozhovor s Eliškou je nádherný případ upřímnosti a autenticity. Velká inspirace. https://talk.youradio.cz/porady/na-vlnach-kakaa/o-zivote-zenstvi-a-sebelasce-s-eliskou-simek-polzerovou-tady-a-ted

Krajina, kterou procházím, je neskutečně malebná, vinice, políčka, rybníčky. Stoleté zdi a ploty. Sice prší a někdy fakt hodně, boty mám úplně promočené a prsty mě pálí, ale stejně to je nádhera a moc si to užívám. Úplně nová zkušenost, jít celý den v dešti. Nejsou tu ani kavárny, kde by se dalo spočinout. Konec už je náročný, vyměním si ponožky, ale hnedka je mám zase mokré. Tak si beru zase žabky, doma si je pozlatím. Ještě, že je mám. Dnes si dopřeji pokoj sama pro sebe, luxus. Po těch dvou dnech ho opravdu potřebuji a chci se v klidu usušit a dobře se vyspat. Přeju si být tam sama. Dávejte si pozor na to, co si přejete. Může se vám to splnit. V ubytování mám být až v 16 hod. U se nemůžu dočkat, ještě hledám restauraci. Nakonec najdu takové zaplivané bistro Santos, kde dostanu obrovskou porci hranolek, rýže a řízků jak pro 3 chlapi a colu za 8 €. Ubytování je neskutečný luxus. Nově otevřený rodinný hotýlek Alminhas da Mindua, kde jsem dnes jediný host. Upgradovali mě do luxusního pokoje, měkoučké ručníky a kosmetika od Rituals. Dávám si gin s tonikem. Konverzuji s maminkou a synem, o jejich hotýlku, který byl rujnou po dědečkovi. Moc krásně to opravili, dokonce mají bazén. Starají se o mě jako o princeznu. Mají otevřeno 14 dní, doufám, že se jim bude dobře dařit. Říkají, že jsou normální rodina, jenom měli štěstí. Zítra mě čeká snídaně na míru. Má pršet jenom dopoledne, tak doufám, že slabě. Večer dokonce vidím i modré nebe. Je to krása. Už chápu, co na tom Caminu lidi mají. Těším se na klidnou noc.

DEN 5 - Vitorino dos Piães - Ponte de Lima (17 km) - Camino Central

Včerejší noc byla jak z hororu. Přála jsem si být na pokoji úplně sama, tak se mi to splnilo. Skoro... Večer vypadalo všechno dokonale, dala jsem si horkou sprchu, protáhla si tělo v jógových ásánach a asi v 22 hod. jsem slastně usnula. V jednu mě probudil děsivý sen o nějakém dědečkovi. Dům praskal a vydával divné zvuky. Najednou jsem si vzpomněla, že jsem tady jediný host a nikdo jiný tu není. Až do 7 do rána, kdy přijde paní do kuchyně mi chystat snídani. Musela jsem rozsvítit všechna světla, koukat na film a poslouchat podcasty. Dědečkův duch tam byl bezpochyby se mnou, bála jsem se dát nohy z postele dolů. Koho se volá, když se v zrcadle vedle postele objeví duch? Kdybych měla bílou šalvěj, tak bych to tam s ní obešla a prostor očistila. Uff. Tak to jsem nečekala. Dnes jdu jenom 17 kilometrů, ale jsem unavená už teď a nevyspaná. Měla jsem skvělou snídani jako pro princeznu s domácí marmeládou z dýně (vynikající!). Rozloučila se s milými majiteli a neměla jsem srdce jim říci, že se těším, jak vypadnu po té děsivé noci.

Potkávám dneska strašně moc lidí, je to úplná poutnická dálnice. Chvilku jdu s Portugalcem Lousem a pak Australankou Jenny. Pořád a opakovaně se celý den míjíme s italským párem, který jde buď přede mnou nebo za mnou. Jedeme krásnou krajinou s vinicemi,ovečkami a pasoucími se koníky. Dneska nic neposlouchám, jdu sama s potichu. Praktikuji mindfulness, pozoruji svoje kroky, cítím zemi pod nohama a vnímám zvuky a vůně na cestě. To úplně nejde, když jdete s někým a konverzujete. Tak se občas s někým zastavím, chvíli spolu jdeme a za chvíli se zase rozdělíme. Asi ve 15 hod. dorazím do městečka Punte the Lima.

Kolem řeky vede nádherná alej s platany, které vypadají jako maskované a mají určitě víc jak 100 let. Nejdelší kamenný most také vypadá impozantně. Dokonce na něm potkám Ondru vyloučeného z letu s jeho opilými kumpány. Zatím jsou to jediní Češi, které jsem na Camino Central viděla a taky jediní přiopilí poutníci. To máme reprezentaci.

V hostelu Oldvillage je moc milá recepční, která mi vyrobí nádherné razítko s pečetí do mého kredenciálu. Dokonce jsem si mohla vybrat i barvu. Mám rodinný pokoj v hostelu sama pro sebe, dám si sprchu, je mi trochu zima a vyrazím do města, protože mám hlad. Hledám restauraci, a když se otočím, za mnou stojí známý italský pár. Usmějeme se na sebe a jdeme na společnou večeři se Sangrií, grilovanou zeleninou a olivami. Je fajn si večer s někým pokecat, nerada jím sama. Na dobrou noc si dám ještě jeden Pastel de nata. V hostelu si uvařím čaj a povídám si s mladou německou právničkou Lilian, která dnes ušla 34 km s nějakým Belgičanem a říká, že už by to neudělala. Jdu spát v 21:30 úplně hotová a konečně se dobře vyspím!

DEN 6 - Ponte de Lima - Rubiaes (19 km) - Camino Central

Ráno snídám v hostelu s Nizozemkou Hilly, která se po náhlé smrti manžela rozhodla ve svých 60 letech, že půjde pěšky z domu až do Santiaga, přes 2000 km šla několik měsíců a dalo jí to mnoho naděje i klidu na duši. Potkala spoustu dobrých lidí, kteří ji pomohli. Sleduje život svých 6 dětí, které běží život jako o závod. Neumí se zastavit, neumí si vychutnat život a ona jim říká, kam běžíš? Peníze nejsou potřeba, kariéra není potřeba, užívej si života a zpomal. A teď se na cestu vrátila, aby si zážitek zopakovala. Její příběh a vzkaz dětem mi vžene slzy do očí. V kostele na mostě Ponte de Lima zapálím svíčku a přemýšlím nad jejím poselstvím. Dnešní cesta není moc dlouhá, ale dost náročná, samé kopce. Ale taky nádherná a nezapomenutelná místa, kam bych se ráda vrátila. Ta čistá chladná řeka, voňavé lesy a na konci kopců kavárna s ledovou colou a albergue s bazénem. Co může být víc?

Večeřela jsem s Belgičanem Thomasem, který mi vyprávěl že šel dva dny s Němkou Lilian. To mě pobavilo, jak se tady ty světy zase propojují. Byli jsme v místní restauraci, kde byl hluk jako na nádraží. Dnes se spalo dobře, kupodivu nikdo nechrápal a všichni vstávali až v 7, což bylo velké překvapení. Poté, co začali v albergue dělat rezervace vůbec nechápu, proč někdo vstává v 5 ráno a po tmě se 3 hodiny trmácí, než se objeví první sluneční paprsky.

DEN 7 - Rubiaes - Tui (21 km) - Camino Central

Noc byla klidná, sice jsem večer nemohla usnout, dřevotřískové postele vypadaly velmi lacině a měla jsem pocit, že mě štípají štěnice. Naštěstí to byl planý poplach a štěnice byly jenom v mojí hlavě. Ráno jsem začala snídaní v kavárně, před kterou venku chrápali na karimatkách 3 čeští ožralci. Dala jsem si omeletu, kafe a pastel de nata. Zase jsem potkala Hilly dokonce dvakrát za sebou, tak jsme zase pokecaly v kavárně. Trápí ji bolavé koleno a pobaví mě, že jde vždy s batohem a igelitkou v ruce, ve které má svačinu. Přestalo pršet a vysvitlo slunce. Ke konci dne se plazím ve vedru městem Valenca a nebylo to vůbec příjemné, úplně jiná energie než v přírodě. Šla jsem se podívat do centra na hradby. Už jsem měla sandály, protože mě zase strašně bolely odřené prsty. Na hrbolatém chodníku jsem zakopla a zůstala ležet na zemi s batohem na zádech jako nemocný chrobák. Naštěstí mě nějaké holky vytáhly na nohy a starší Kanaďani mi pomohli ošetřit odřené koleno. Uvědomila jsem si, jak je to na hraně. Chvilka nepozornosti, zvrtnete si kotník a vaše cesta skončila.

Z města Valenca vede most z Portugalska do Španělska. Vůbec se mi nechce se s krásným a barevným Portugalskem rozloučit. Na mostě potkám další Australanku Yasmin, prohodíme pár slov a vzájemně se vyfotíme. Netuším, že to bude právě ona, kdo mě bude za pár dní objímat a vítat před katedrálou. Bydlím v hostelu v centru krásného historického městečka Tui. Dneska večer se zase potkám s Míšou, jednou z Češek, které se mnou přiletěly do Porta. Přišla cestou kolem oceánu, tak se těším na společné sdílení zážitků a pokec v češtině. Večer se udělalo docela chladno. Dám si jako svačinku palačinku s jahodami a se smetanou, a protože Míša ještě není hotová, jdu se podívat do katedrály. To jsem udělala moc dobře. Byl to hluboký zážitek. Katedrála svatého Jakuba je z 12. století a kombinuje různé architektonické styly. Je veliká, má zahrady, obrovské dřevěné oltáře. A bohatě zdobenou kapli, kde se můžete posadit a rozjímat. Nechápu, že jsem váhala dát za to 3 €. Jak jsme se shodli s Italama, které jsem tu zase potkala, definitivně to stálo za to. Večer už mě čeká Míša v restauraci, kterou vybrala. Většinou ve Španělsku všude v 3 zavřou a vaří až od 7 hod, což nám poutníkům moc nevyhovuje. Daly jsme si lokální zelnou polévku s chlebem a pak dvě sangrie. S Míšou kecáme o vztazích, láskách a vysokých laťkách. Teď v Chorvatsku potkala krásného farmáře a řeší, zda to má budoucnost. Byla to legrace. Na závěr jsme se objaly, pravděpodobně už se neuvidíme, protože musí spěchat, letí o pár dnů dříve. Noc byla celkem klidná, na pokoji jen 2 slečny z Polska a Bosny, jen je mi vedro a zdají se mi divné sny.

DEN 8 - Tui - O Porriňo (18 km) - Camino Central - Španělsko

Můj den v Tui začíná snídaní v hostelu. Sedím tady s šedesátiletým Britem Garrym, který právě dnes a tady začíná svoji cestu. Z Tui do Santiaga je to po centrální cestě 100 km, což stačí pro získání Compostely (diplomu, který se vydává v poutnické kanceláři, jako potvrzení, že jste ušli svou cestu). Tady začíná hodně nacpaná a komerční část cesty. Potkáte tu "poutníky", kteří jdou jen s malým batůžkem a od hotelu k hotelu je vozí autobus. Camino je business a dá se na něm vydělávat. Počasí je trochu deštivé. Španělsko se nezdá tak hezké barevné, i když si zvolím cestu podél řeky, která vede přírodou a lesem místo průmyslovou oblastí. V kavárně mě dost otráví paní, která sedí u stolu přede mnou a kouř z její cigarety jde přímo na mě. Prší a já se vleču po rušné silnici.

Dnešní část cesty není nic moc a na konci mě čeká městečko O Porriňo, opravdu nejošklivější město z celého Camina. Tady bych fakt žádný čas navíc trávit nechtěla. Už mě strašně tíží batoh a potřebovala bych se ho zbavit. Cestou od řeky k městečku potkávám krásnou blonďatou Švýcarku Nadine. Vidíme se úplně poprvé a jdeme spolu na rychlý oběd, než začně siesta. V restauraci potkávám svůj známý italský pár, který zrovna končí s jídlem a veselého číšníka, který předvádí kouzla s mincí a ubrouskem. Sedneme si k obědu a Nadine mi začne vyprávět svůj příběh. Po 6 letech vztahu se s ní rozešel přítel Angličan, jednoho dne, když plánovali společnou dovolenou jí náhle řekl, že to pro něj není to pravé a chtěl by vztah ukončit. Nadine zrovna odešla z práce, kde se jí nelíbilo. Byla v naprostém šoku, všechno se jí sesypalo najednou.

Druhý den přijeli rodiče, aby jí pomohli sbalit život do pár modrých Ikea tašek a v 35 letech si ji odvezli zpátky domů, kde se úplně složila. Přestala jíst, více jak měsíc nevycházela z domu a byla v příšerném stavu. Zhubla 15 kg a nemohla vůbec nic, jenom brečet. Rodiče nevěděli, jak jí pomoci a navrhli pobyt na psychiatrii. To ji konečně donutilo vstát a něco s tím udělat. Rozhodla se, že vyrazí na Camino, vyčistit si hlavu a začít novou kapitolu svého života. Začínala v Portu, kde se 3 dny odhodlávala vyrazit, ale necítila se na to, stále moc křehká a zraněná. Třetí den na večer šla (stále ve svém sportovním Camino ohozu) do nějakého luxusního baru. Číšník ji posadil k poslednímu volnému stolu, kde seděl krásný a opálený 25 letý kluk, co zrovna skončil v Portu svůj surfařský kurz a krátil si tu čas čekáním taxík, který ho vezme na letiště domů do Holandska. Vyprávěla mu svůj příběh, brečela, on jí vyprávěl svůj příběh. Za 2 hodiny musel vyrazit. A než odešel, zaplatil za ní účet a zeptal se, jestli ji může políbit. Líbali se spolu ještě cestou k taxíku a stále si píšou. Konečně se jí vlila do žil naděje, že někde existuje nějaký další kluk, kvůli kterému stojí za to žít. A vyrazila na cestu. Příběh jak z telenovely, sedíme brečíme a držíme se za ruce asi 30 minut potom, co jsme se potkaly. Číšník nám nese jídlo a vůbec se nediví, takových příběhů asi vídá na Caminu spoustu.

Moje albergue je stejně ošklivé a ponuré jako O Porriňo. Šéfuje mu Jesus a naštěstí má rozdělené ložnice na ženské a mužské. Zase tu narazím na Hilly a Marion, moje staré známé z ubytoven a kaváren po cestě. Na večeři vyrážím s Rachel z Kapského města. Mluví jako anglická královna a na začátku se mi zdá trochu suchar. Konverzace jde dost po povrchu a nic nenasvědčuje tomu, že my dvě budeme dále v kontaktu. Večer se ukáže, že ubytovny v městečku Redondela jsou plné, ale objevíme na Airbnb dvojlůžák v centru za dobrou cenu, který se rozhodneme sdílet. Venku postavili na ulici pódium a začne koncert, hudba zní ještě dlouho po půlnoci.

DEN 9 - O Porriňo - Redondela (16 km) - Camino Central Španělsko

Ráno jsem potkala v kavárně Michaela a Yasmin. Šli jsme společně a vyprávěli jsme si o písničkách, které si zpíváme. Každý den přijde nějaká píseň, která nese poselství. Moje nejoblíbenější je Johnny Nash – I Can See Clearly Now Lyrics | Genius Lyrics. Tu si zpívám mnoho dní na Caminu. V Redondele si dáme vynikající tříchodové menu za 10 €. Michael pokračuje dál do Arcos a Yasmin se ubytovala kousek od nás v centru městečka. Aniž bychom se na čemkoli domlouvaly, tak druhý den ráno, když jsme s Rachel vyrazily ze dveří na další cestu, tak nás Yasmin akorát míjí. My to neplánovaly, ale někdo to naplánoval za nás. Tak jsme si daly jsme společnou snídani - curros a horkou čokoládu. Mňam. Redondela je pěkné historické městečko. Rachel nám vyprala věci a šly jsme se projít po městě. Je tu moře, ale žádnou krásnou pláž nečekejte. Spíš trochu smrdutý záliv se spoustou racků a kačen. Chvíli jsme seděly na lavičce a odpočívaly, pak jsme šly najít nějakou zajímavou restauraci. Nakonec jsme zakotvily v mexické a daly si caipiriňu. Vyprávěla jsem Rachel na večeři naše úžasné zážitky z výstavy Harryho Pottera v Londýně. Taky jsem se dozvěděla, jak se řekne anglicky župan. Rachel mi vyprávěla, jak omylem vyfotila i nějakou paní, která tam zalévala zahradu. O půl druhé odpoledne. V županu.

DEN 10 - Redondela - Pontevedra (20 km) - Camino Central Španělsko

Dnes byl klidný a krásný slunečný den, potkala jsem spoustu starých známých z cesty. Město Pontevedra je opravdu moc pěkné. Zrovna tu probíhá světový triatlon, tak je ubytování i městečko dost našlapané. Spíme v hostelu Bulezen v centru města. Večer bohužel Španělé vaří až od půl deváté. Tak jdeme do trochu zaplivané špeluňky na náměstí. Jídlo je spíš podprůměrné, ale je zadarmo :-) Když si koupíte nápoj, dostaneme k němu malý talíř těstovin nebo maličký burger zdarma. Společnost je velmi zábavná, nasmějeme se a cestou zpět do hostelu se ztratíme, a tak jako vždy najedeme spoustu zajímavých a nečekaných míst v okolí.

DEN 11 a 12 - Pontevedra - Combarro - Baion (34 km) - Camino variante Espiritual

Tak tohle je přátelé ta největší pecka. Nejkrásnější část cesty. Tady bych nejradši strávila několik pomalých a vychutnávacích dní. Centrální cesta pokračuje směrem na sever a vy si můžete cestu prodloužit a vydat se do lesů a vod. Já mám dost času, tak naštěstí zvolím tuhle úžasnou variantu. Cesta prochází malebnými scenériemi a vesnicemi v regionu O Salnes, včetně pobřežního městečka Combarro, kláštera Armenteira (tady se dá i přespat) a stezky známé jako "Ruta da Pedra e da Auga" podél řeky Armenteira. V Combarru, které je známé svými hórreos (tradiční kamenné sklady - starobylé domečky na nožkách jsou v Galícii časté), se nachází také malebné staré město s několika zajímavými cruceiros (kamennými kříži).

Combarro je krásné malebné městečko u moře a doporučuji si zde dát něco dobrého před výstupem na Monte Redondo a zchladit si nohy na oblázcích jako my s Rachel. Po cestě se z nás staly velké parťačky a spřízněné duše. Vůbec to není suchar, je ohromně vtipná a cesta nás pořád svádí dohromady. Chechtáme se spolu jako dvě puberťačky a posíláme si postřehy z cesty přes WhatsApp. Čeká nás huuustý kopec. 3 km šlapete nahoru černou sjezdovku. Ale stojí to za to. Na konci vás čeká magická "Ruta da Pedra e da Auga" - 7 km cesta kamene a vody. Je to zážitek vykročení z reality do lesa kouzel. Představte si cestu vinoucí se podél šumící průzračné říčky obklopené měkoučkými mechovými stromy. Na každém kroku objevujete něco nového, od šumění vodopádů po starobylé mlýny, které jsou jako z pohádky. Každý krok na této stezce je jako krok zpět v čase. Kamenné mosty překlenující průzračnou vodu. Vítr šumí, motýlci poletují a ve vaší duši se rozprostírá pocit nekonečného klidu a míru. Vůbec se mi nechce z lesa vyjít ven. Nejradši bych tu zůstala celý den. Nezapomenutelná zastávka na cestě životem.

Na konci cesty Espiritual je městečko Vilanova de Arousa, kde se vydáváte na cestu lodí do Pontecesures. Lístek si kupte den dopředu přes internet, stojí kolem 25 EUR a v ceně máte i výklad, občerstvení a razítko do kredenciálu. Ale nejde o jen tak ledajakou plavbu. Podle legendy to byla právě tato vodní cesta, po které byly převezeny ostatky svatého Jakuba, patrona poutníků a hvězdy celého Camina. A tady už vám zbývá jen posledních pár desítek kilometrů do cíle cesty.

DEN 13 a 14 - Pontecesures - Padron - Santiago (28 km) - Camino central

Cesta se blíží ke konci a vám začíná být líto, že už to končí. Naštěstí je tahle poslední etapa fakt hnusná a nudná. Předměstí a silnice, ošklivé vesnice. Odšlapáváte poslední kilometry, a když uvidíte katedrálu, máte slzy v očích. Mísí se ve vás mnoho pocitů a vzpomínek. Motáte se mezi turisty v přecpaném městě s těžkým batohem na zádech a konečně jste na náměstí. Slavnostně shodíte batoh a možná si sundáte boty jako já, abyste cítili naostro tu ohlazenou dlažbu a díváte se na majestátní katedrálu. Pokud máte štěstí, můžete se objímat s přáteli, které jste potkali cestou a brečet u toho a večer jít společně na mši do katedrály. A pak budete mít chuť zabít toho dudáka, co tam pořád tak hlasitě píská a nehodlá přestat ani na minutu. To je konec vaší cesty, kde cesta je cíl a něco ve vás se změnilo. Dostali jste zprávy, vaše duše a srdce ochutnaly svobodu a nadechly se života. A vy už jen přemýšlíte, kdy si to zopakujete, protože tohle chcete znovu zažít.

A na závěr, co mi povědělo Camino:

Běž pomalu a užívej si svou cestu. Jen relaxuj a dýchej. Příroda léčí tvou duši.
Na cestě hodně zpívej, směj se i plač. Objímej stromy . Nemusíš předstírat, že jsi normální.
Na ošklivých místech potkáš krásné lidi.
Neřeš a nech to být, ono se to vyvine tím správným směrem.
Dávej pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti to splnit.

Pokud žiješ život, který sis vymyslel hlavou, možná není opravdový. Život vytvořený srdcem se nedá vymyslet, je jako Camino, překvapení tě čeká za každým rohem a správní lidé a události ti sami přicházejí do cesty.

Ale možná tomu vzkazu porozumíte, až se sami vydáte na cestu...

A nějaká praktická doporučení, pokud se chcete vydat na cestu?

Sbalte si na lehko. Každý kg večer na zádech ucítíte. Já měla batoh Ospray 30 l. Velmi se mi osvědčily nepromokavé sáčky Sea to summit. Máte v batohu přehled a snadno věci sbalíte. O bezvadném nano ponču od téže značky už jsem psala výše.
Boty - na tuhle portugalskou cestu nemusíme mít pohorky. Ale vyberte boty s hodně širokou špičkou. Hodně poutníků fandí značce Hoka, mě ale nevyhovovaly. Já měla Mammut, ale příště bych zvolila nějaké jiné, širší.
Neváhejte a nehledejte nejlepší kavárnu, berte každou po cestě. Moc jich tady není a někdy ošklivá kavárnička umí překvapit.
Z Prahy do Porta je přímé spojení s EasyJet, ale u letů s přestupem můžete dost ušetřit. I Santiago má své letiště a dostanete se tam městkým busem 6A za 2 EUR.
Vyrazte sami. Potkáte tu spoustu lidí, kteří jdou taky sami a zažijete nečekaná a hluboká setkání. Samoty se bát nemusíte.
Je lepší si rezervovat ubytování den, dva dopředu. Poutníků přibývá a vy se nemusíte stresovat a vstávat v 5 ráno, abyste dorazili do ubytka jako první. Stačí zavolat a domluvit se. Albergue většinou na bookingu nenajdete. Den před odletem si objednejte ubytko v místě odletu, ušetříte si stres před odjezdem.
Super aplikace pro poutníky je Camino Ninja. Je zadarmo a moc užitečná.

Tuto cestu úspěšně absolvovala a o své zážitky se s vámi podělila Veronika Daňhová, kterou můžete v Karmě pravidelně potkat, např. na její lekci JIN JÓGY ve čtvrtek večer.

ADRESA

Studio Karma Yoga
Korunní 25, Vinohrady
120 00 Praha 2

Studio se nachází několik kroků od zastávky tramvaje Šumavská (linky 10 a 16), 2 minuty pěší chůze od náměstí Míru a 5 minut od náměstí Jiřího z Poděbrad.

TELEFON A EMAIL

+420 602 159 278

Recepce a rezervace lekcí a kurzů (8.00 – 20.00)

[javascript protected email]

ČÍSLO ÚČTU

Bankovní spojení pro placení kurzů, víkendů a workshopů:

107-5079470277/0100

PROVOZOVATEL A FAKTURACE

Yogala s.r.o.,
Moravská 1622/36
120 00 Praha 2

IČ.: 01747703
DIČ: CZ01747703

Obchodní podmínky
Provozní řád