Tajemství vánoc

To nejsou moje slova, ale dovolila jsem si volně přeložit text jedné nádherné písně, kterou v roce 1959 napsal Sammy Cahn.  Mojí nejoblíbenější verzi nazpívala Ella Fitzgerlad a já vám ji, již třetím rokem, pouštím ve vánočním playlistu na mých hodinách jógy. Bylo to však na mé poslední vánoční hodině, kdy jsem se při této písni sama málem rozplakala.

Od malička miluji Vánoce. Samozřejmě v průběhu času a let se můj vnitřní vztah k nim proměňuje, nepřestávám však milovat ten spirit, který pro mě vždy symbolizovaly. A jsem odhodlána si tu duši Vánoc, pro sebe a své blízké, uchovat. O to vím, když vidím a cítím, jak vše kolem slábne, jak se podstata Vánoc vytrácí.  Jak si vzájemně přejeme klid a mír, myslíme to opravdově a upřímně, ale málokdo to umíme uchopit, prožít a procítit. Jak materiálno v podobě hromad dárků či jídla vyhrává nad blízkostí a lidskostí.

Dny těsně před Vánocemi bývají nejtěžší. Procházíme si velkou tmou až do slunovratu. Ta tma není jen venku. Ta tma se vynořuje i v nás. Každý máme v sobě světlo a stíny. Naše vnitřní práce není jen o tom jít ven za světlem. Jde o pochopení svých stínů a přijmutí jich, je o smíření s celou svou podstatou. Nejtemnější dny vybízejí k ponoření se, postavit se tváří tvář svému temnu a možná i něco pustit, něco odpustit. Jak to ale máme zvládnout, když pečeme, nakupujeme, pracujeme, jak diví, do toho všeho večírky, vánoční setkávání a vše, co ještě potřebujeme stihnout? To, co jsme zameškali za celý rok, chceme nacpat do pár adventních dnů. Úsměvné, že? Naše doba nám odklání pozornost opačným směrem, odklání nás od nás samotných, od vlastního vědomí, protože pak můžeme jít krásně svorně, jak stádo ovcí.

Slunovrat jsme dosáhli 22.12. v 5:25 h, dosáhli jsme nejvzdálenějšího bodu od Slunce. Letos Slunovrat připadl i na čtvrtou adventní neděli, kdy na adventním věnci zapalujeme symbolickou čtvrtou svíčku.  S čtvrtou svíčkou rozjímáme nad tajemstvím života, nad hloubkou vesmíru kolem nás i v nás. Co je ta energie, která prostupuje vše, celý vesmír, každou lidskou bytost? Je to bůh? Jaké má jméno? Snad to mohu nazvat neutuchající energií lásky. Čtvrtá svíčka symbolizuje lásku.

Vnímejme své vlastní rituály, každodennosti. Co děláme v průběhu celého roku, když se nikdo nedívá, když se nic neslaví. Jak začínáme svá rána, jak prožíváme svůj den? Jak se chováme sami k sobě a svým blízkým po celý rok? Naše zvyky o Vánocích nezmění nic, pokud zde není hluboké uvědomění si přítomného okamžiku, splynutí s vědomím i s energií lásky. A také prožití, uvědomění a přenesení tohoto prožitku do každého z následujících dnů.

Pokud však dosáhneme vhledu, uvědomění se, můžeme využít energii rostoucí síly světla ke své vlastní vnitřní transformaci. Následující vánoční dny využít k pokračující sebereflexi, odpočinku a zároveň pochopení v čem se skrývá tajemství a kouzlo Vánoc.

Vánoce jsou vskutku magickým obdobím. Tajemství Vánoc se neskrývá v nejkrásnějším dárku, který můžeme dostat s velkou zlatou stuhou. Tajemství Vánoc je energie lásky procítěná, prožitá, pochopená v sobě i se svými blízkými. Tajemství Vánoc jsou oči třpytící se světlem, láskou, a to i tehdy když zrovna není zapálená žádná svíčka.

Tajemství Vánoc se pak nese každým všedním dnem, pokud jsme pochopili o čem v životě jde především. Pojďme na to nezapomenout, pojďme to v sobě znovu nalézt, objevit, připomenout si. Na tento svět se rodíme s hlubokým propojením, uvědoměním a láskou. Naším cílem není objevit něco nového, ale nezapomenout na samotnou podstatu života a uchovat ji v sobě