Příběh Ganéši

ganeshayoga.jpg

Ganeša je lidmi velice  oblíbený hinduistický bůh. Pomáhá odstraňovat překážky a je také bohem nových začátků i patronem cestovatelů. Patří do skupiny mocných božstev, symbolizuje blahobyt, štěstí a moudrost. Ostatně vždy je dobré mít někoho, koho můžeme poprosit o pomoc.

Přečtěte si jeho příběh, který vás může v mnohém inspirovat

 

Zrození Ganeši

Jednoho dne byla bohyně Parvati doma na hoře Kailaš a připravovala se na koupel. Protože nechtěla být vyrušována, poprosila  Nandi ( Nandi je býk, patron jejího manžela Šivy,  ochránce brány hory Kailaš), aby hlídal dveře a nenechal nikoho projít. Nandi se věrně chopil svého postu a hodlal splnit přání Parvati. Ale když se Šiva vrátil domů a přirozeně chtěl vstoupit dovnitř, Nandi ho musela nechat projít, protože Šiva byl jeho pánem a musel tedy poslechnout jeho jako první. 

Parvati to ale urazilo a možná ještě více jí trápilo, že nemá nikoho tak loajálního jako je Nandi k Šivovi. 

Parvati se tedy rozhodla kurkumovou pastu, kterou měla na sobě při koupeli, setřít ze svého těla, a vymodelovat si Ganešu. Vdechla mu život a prohlásila jej za svého vlastního věrného syna.

Příště, když se Parvati chtěla vykoupat, poslala ke dveřím Ganešu na stráž. Šiva se vrátil domů, jako obvykle, jen aby zjistil, že tento podivný chlapec mu říká, že nemůže vstoupit do svého vlastního domu!  Zuřivý Šiva nařídil své armádě chlapce zničit, ale všichni selhali! Ganeša měl totiž velikou moc, protože byl synem samotné bohyně Parvati!

To Šivu překvapilo. Když Šiva viděl, že to není obyčejný chlapec, rozhodl se, že s ním bude muset bojovat on sám, a ve své božské zuřivosti usekl Ganešovi hlavu a tím ho okamžitě zabil. 

Když se to Parvati dozvěděla, byla tak rozzuřená , že se rozhodla zničit celé Stvoření! Lord Brahma, který je Stvořitelem vesmíru, s tím přirozeně měl problém a prosil, aby přehodnotila svůj drastický plán. Řekla ano, ale pouze za předpokladu, že budou splněny dvě podmínky: jedna, aby byl Ganeša přiveden zpět k životu, a druhá, aby byl navždy uctíván před všemi ostatními bohy.

Šiva, který se do té doby zklidnil, a uvědomil si svou chybu, souhlasil s Parvatiinými podmínkami a rozhodl, že Ganeša bude mít hlavu prvního stvoření, které překročí a které bude ležet s hlavou obrácenou k severu. Brzy se vrátil s hlavou silného a mocného slona, kterou Šiva umístil na Ganešovo tělo. Vdechl do něj nový život a prohlásil, že Ganeša je také jeho vlastní syn, a dal mu status nejpřednějšího mezi bohy a vůdce všech ganů (tříd bytostí), Ganapati.

 

 

Význam toho příběhu

Na první pohled se tento příběh jeví jako pěkný příběh, který bychom mohli vyprávět našim dětem. Je v něm však také ukrytý pravý mystický význam. Ten  se dá vyložit takto:

Parvati je bohyně, forma Devi, Parashakti (Nejvyšší Energie). V lidském těle sídlí v čakře Muladhara jako kundaliní šakti. Říká se, že když se očistíme a zbavíme se nečistot, které nás svazují, automaticky přijde Pán. Proto Šiva, Nejvyšší Pán, přišel neohlášeně, když se Parvati koupala.

Nandi, Šivův býk, kterého Parvati nejprve poslala, aby střežil dveře, představuje božský temperament. Nandi je Šivovi tak oddaný, že každá jeho myšlenka směřuje k Němu, a je schopen snadno poznat Pána, když přijde. To nám poukazuje na to, že jaký je přístup duchovního uchazeče, je přesně to, co získává přístup k sídlu kundaliní šakti (Devi). Nejprve je třeba rozvíjet tento přístup oddaného, než získáme kvalifikaci pro nejvyšší poklad duchovního dosažení.

Šiva je Pán a Nejvyšší učitel. Ganeša zde představuje Dživu vázanou na ego. Když přijde Pán, Dživa, obklopená temným mrakem ega, Ho obvykle nepozná a možná s ním dokonce skončí hádkou nebo bojem! Proto je povinností Pána, v podobě Gurua, uříznout hlavu našemu egu! Toto ego je však tak silné, že zpočátku pokyny Guru nemusí fungovat, proto si Šivovy armády nedokázaly Ganešu podmanit. Často to vyžaduje tvrdší přístup, ale nakonec soucitný Guru ve své moudrosti najde cestu.

Devi hrozila zničením celého Stvoření poté, co se dozvěděla o Ganešově zániku. To naznačuje, že když takto ego zemře, osvobozená Dživa ztratí zájem o své dočasné fyzické tělo a splyne s Nejvyšším. Fyzický svět je zde reprezentován Devi. Toto nestálé a proměnlivé stvoření je formou Devi, ke které toto tělo patří; neměnným Absolutnem je Šiva, ke kterému patří Duše. Když ego zemře, zmizí spolu s ním i vnější svět, který na své existenci závisí na egu. Říká se, že pokud chceme znát tajemství tohoto světa, který je projevem Devi, pak musíme nejprve obdržet požehnání Ganeši.

Šiva, který Ganešovi obnovil život a nahradil mu hlavu sloní, znamená, že předtím, než můžeme opustit tělo, Pán nejprve nahradí naše malé ego „velkým“ nebo univerzálním egem. To neznamená, že se stáváme egoističtějšími. Naopak, již se neidentifikujeme s omezeným individuálním já, ale spíše s velkým univerzálním Já. Tímto způsobem se obnovuje náš život a stává se tím, který může skutečně těžit ze Stvoření. Je to však pouze funkční ego, jaké si uchovali Krišna a Buddha. Je to jako tenká šňůra vázající osvobozené Vědomí na náš svět, pouze pro náš prospěch.

Ganeša získává vládu nad Ganas, což je obecný termín označující všechny třídy bytostí, od hmyzu, zvířat a lidí až po jemné a nebeské bytosti. Všechny tyto různé bytosti přispívají k vládě Stvoření; vše od přírodních sil, jako jsou bouře a zemětřesení, až po elementární vlastnosti, jako je oheň a voda, až po fungování tělesných orgánů a procesů. Pokud nebudeme ctít Ganas, pak každá naše akce je formou krádeže, protože je neschválená. Proto se místo toho, abychom každou Ganu usmířili, abychom získali její požehnání, klaníme se jejímu Pánu, Sri Ganešovi. Přijímáním Jeho milosti získáváme milost všech. Odstraňuje všechny potenciální překážky a umožňuje naší snaze uspět.

 

Om Ganapataye Namaha!

 

navrh_bez_nazvu.jpg

Všichni jsme již někde potkali stoupence Haré Kršna. Určitě si vybavíte rozesmáté muže v bílém a oranžovém oblečení a ženy v pestrobarevných sárí, zpívající svoji mantru Haré Kršna Haré Kršna Kršna Kršna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré. Věděli jste ale, že jedním z hlavních pilířů života tohoto hnutí je jídlo? A to nejen tehdy, když se jedná o jeho konzumaci, ale právě v obdobích jeho odříkání, tedy půstu. 

Půsty se tu dodržují dvakrát během lunárního měsíce (až třikrát během měsíce kalendářního), navíc pravidelně zařazují i již zmiňovaný celodenní půst Ékádaší.  

Právě k němu se váže také několik mytologických příběhů. Mně se nejvíc líbí ten, ve kterém spolu bojují strašlivý démon Mura a polobohové pod vedením Pána Hariho. Když už to vypadá, že Mura zvítězí, vznikne z těla boha Višnua dívka, která démona Muru přemůže. Jako svou odměnu pak žádá, aby směla zbavit všech hříchů toho, kdo se postí od všech luštěnin a obilovin. Pán Višnu jí to umožní a pojmenuje ji Ékádaší, protože se to stalo jedenáctého dne ubývajícího měsíce.

Ékádaší v překladu znamená doslova „jedenáctý den“. Správně vypočtené dny Ékádaší jsou k dispozici na nejrůznějších webových stránkách. V principu se však jedná o jedenáctý východ slunce od novu a od úplňku.

Půst během Ékádaší má sloužit k očistě těla i duše od hříchů. Měli bychom se proto upřímně snažit dodržovat půst dle svých maximálních možností, ale zároveň i respektovat svůj zdravotní a fyzický stav, a také náročnost práce, kterou aktuálně vykonáváme. 

 

„Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“

                                                                                                                                                                                                                                                —  Karel Čapek