Zklidnění a očista kouřovou clonou
Stmívá se brzy, občas mrholí a vzduch je vlhký. Lezavá zima proniká pod nehty a tlačí nás do lůna našich domovů. Dlouhé večery vybízejí ke zklidnění a kontemplaci. V tomto období dlouhých nocí je noření se dovnitř naší přirozeností. Nebraňme se tomu, naopak, vytvořme si prostředí, ve kterém můžeme spočinout v bezpečí, klidu a s důvěrou. Vytvořme si rituály, kdy vonné esence podpoří náš prostor pro hloubání a rozjímání. Vytvořme si kouřovou clonu, do které se můžeme zahalit a zastavit se v momentu přítomného okamžiku.
S podzimem a nadcházející zimou nastává období vykuřovacích ceremonií, které pozvednou nejen naši vlastní energii, ale očistí i energii prostoru a pohladí duši. Lidstvo vykuřuje vonnými dřevy a pryskyřicemi od té doby, co umí rozdělat oheň. Umíme si představit, že se na to přišlo spíše náhodou, kdy špalek vonného dřeva nebo pryskyřice ze stromu dokázal provonět i neútulnou jeskyni v době ledové.
Postupem času se ale práce s vykuřovadly stala vědomou záležitostí, která byla prvně doložená ve Skandinávii, a to 7 200 let před naším leto- počtem. Od té doby je očista kouřem – spalováním různých rostlinných látek, pryskyřic a dřeva běžná v řadě kultur po celém světě. Léčitelé, šamani nebo různé náboženské obřady jsou spojeni s vonnými látkami, které dokážou změnit stav vědomí. Jeden z nejstarších písemných odkazů na očistný rituál kouřem pochází z véd. Tyto starověké hinduistické texty podrobně popisují použití kadidla jako léčebného nástroje při zotavení z nemoci, ale také při vytvoření čistého, klidného a vyživujícího prostoru, ve kterém se léčí.
Chcete mít také takový prostor doma?
Je to jednoduché. K vykuřování prostoru používám buď pryskyřice, vonná dřeva nebo bylinné svazky. Z pryskyřic jsem si nejvíce oblíbila kadidlo. Miluji jeho tajemnou spirituální vůni, která zjemňuje nejen hrubohmotný prostor těla a příbytku, ale také jemno-hmotný energetický prostor v nás. Přestože pryskyřic na vykuřování je celá řada (za zmínku určitě stojí myrha, borovice, dračí krev nebo jantar), za mě kadidlu může konkurovat pouze kopál, jeho bráška z Ameriky.
Kadidlo (boswellia) – Anglický název kadidla „frankincense“ je odvozen ze středověkého francouzského slova, které znamená pravé kadidlo. Setkat se také můžete s názvem olibanum, to vše jsou různá jména pro kadidlo. Tři králové přinesli Ježíškovi do kolébky zlato, kadidlo a myrhu jako dary nejvzácnější. To mnohé vypovídá o tom, jak vysoce bylo v minulosti kadidlo ceněno. V období 1. století, kdy Omán obchodoval s kadidlem a vyvážel tuto pryskyřici do Říma a Řecka, bylo kadidlo ceněné dokonce více než zlato. Vlastnili jej tehdy jen bohatí lidé. Ti, kteří si to mohli dovolit, šli do města za nosičem kadidelnice a kráčeli davem pouze v očištěném, chráněném prostoru.
Omán i v dnešní době zůstává zdrojem nejkvalitnějšího kadidla, pěstuje se zde Boswellia sacra, tedy kadidlo posvátné. Ománské kadidlo je považováno za kadidlo našich předků. Věda postupně dokumentuje jeho léčebné účinky. Kadidlo patří mezi protinádorové látky. Kadidlový olej obsahuje kyselinu boswellovou, která působí protizánětlivě a dobře může pomoci třeba i při revmatoidní artritidě. Vykuřování je nejstarší dezinfekční metoda. Bezpečně vyčistí vzduch v místnosti a uvolní cesty dýchací od rýmy.
Kadidlo také obsahuje seskviterpeny, které stimulují limbický systém v mozku a hypotalamus. Hypotalamus je hlavní žláza lidského těla, jež má na starosti produkci hormonů, včetně hormonu štítné žlázy a růstového hormonu. Kadidlo pomáhá duchovnímu uvědomění, patří mezi nejúčinnější čističe duchovního prostoru. Jeho kouzlo spočívá ve vytvoření podmínek pro sebepřijetí, zbožnost, klid a čistotu. Je pomyslným mostem mezi fyzickou a duchovní úrovní bytosti. Využívá se při liturgických obřadech, snižuje stres, rozšiřuje vědomí a je vhodným průvodcem při meditaci.
Kopál (kopaiva, copaiba) – Jméno kopál je odvozeno od španělského slova „copelli“, což znamená kadidlo. Kopálová pryskyřice je tedy takovým bráškou kadidla, ale pochází z Jižní Ameriky (nejkvalitnější z Brazílie). Rozlišujeme kopály černé, bílé, zlaté nebo brazilské. Tradičně se kopál používá v léčitelství. Curanderos (léčitelé) v Amazonii využívají pryskyřici kopaivy na léčení kůže v boji proti infekcím a problémům, jako je dermatitida, popáleniny a vyrážky. V brazilské medicíně je kopál ceněn jako antiseptikum dýchacích cest a někteří lékaři ho užívají jako expektorans. Je to populární domácí lék na bolest krku a angínu. Od předhispánskýchdob aztécké kultury se tato pryskyřice používala jako balzám k očistě duší a odhánění zlých duchů. Její sladké aroma bylo sdíleno v chrámech, oltářích, ale i soukromých domech. Předpokládá se, že spalování kopálu přivolává boha Tlaloca a bohyni Chalchiuhtlicue. Obě tyto božské bytosti jsou spojené s plodností a stvořením. Kopál má silné spirituální a očistné účinky, dokáže nás povznést nad každodenní realitu a pomůže v duchovním růstu.
Jak vykuřovat pomocí pryskyřice?
Nezapalujeme samotnou pryskyřici, ale používáme speciální uhlík, na který pryskyřici posadíme. Protože uhlík se rozpálí do červena a je opravdu hodně horký, je vhodné položit jej do misky s pískem. Písek odizoluje horkost, ale i tak pozor, miska může pálit.
1. Připravíme si misku s pískem, do které položíme uhlík.
2. Uhlík zapálíme, ten se nejprve rozpálí (rozžhaví) a zčervená. V tuto chvíli pryskyřici nepokládáme, úplně by se spálila. Místo toho chvilku počkáme, až uhlík začne měnit barvu do šeda.
3. Na stále horký, ale již bělavější uhlík položíme kousek pryskyřice. Hor- ko uhlíku začne působit a uvolňovat vonné silice do prostoru. Pryskyřice nikdy nezapalujeme přímo, ale vždy je zahříváme přes uhlík. Ten hoří podle velikosti 30–80 min. V průběhu hoření můžeme vykuřovadlo na uhlík po částech přidávat, je to lepší než ho tam dát příliš mnoho najednou.
4. Užíváme si prostoru pročištěného vykuřovadlem, můžeme ho využít k meditaci, praxi nebo odpočinku.
Palo santo (bursera graveolens) – Posvátný strom vyrůstá v oblasti Jižní Ameriky, kde je mu prokazována také patřičná úcta. Pochází ze stejné čeledi jako kadidlo. Palo santo ve španělštině znamená „posvátné dřevo“. Hořící palo santo je používáno k čištění domů, pokojů, duší a těl. Vůně a kouř ze dřeva může eliminovat bakterie a viry, stejně jako nepříjemné pachy. Jeho očistné účinky znají šamani již tisíce let. Pálí toto dřevo a okuřují s ním místa i osoby před léčebnými rituály. Věří se, že palo santo chrání před neštěstím a odstraňuje otisky špatných energií a negativních sil. Má rovněž uklidňující vlastnosti, otevírá ducha a umožňuje vstup do jiné reality. Curanderos využívají palo santo v lidovém léčitelství při bolestech žaludku nebo z něj vyrábí mast proti revmatismu. Stimuluje imunitní systém a detoxikuje tělo, nicméně výzkum ukázal, že složky v esenciálním oleji palo santo mohou inhibovat (snižovat aktivitu) enzym elastázu, který je zodpovědný za rozbíjení elastinu v naší pokožce. Takže může pomoci zpevnit pokožku, zatímco ostatní antioxidanty v tomto oleji stimulují růst nových kožních buněk a minimalizují tak další známky stárnutí, například stařecké skvrny. Spalování dřeva pomáhá k zvýšení citlivosti jemnohmotných vibrací a navození věšteckých schopností.
Agarwood (orlářka drahocenná, aloeswood, rajské dřevo, oud, jinko) – Toto vše jsou jména pro nejdražší a nejvzácnější vykuřovadlo současnosti. Krásné kousky agarwoodu i v dnešní době převyšují cenu zlata. Agarwood je můj osobní objev posledního roku, kdy jsem si zamilovala parfém oud a chtěla jsem zjistit, co je to za kouzelnou exotickou vůni, která mě pohltila. Fascinující příběh: aby mohla vzniknout tato plná exotická vůně, je nejprve dřevo stromu druhu Aquilaria napadeno cizopasnou houbou. Strom jako obranný mechanismus začne vylučovat pryskyřici, která mění původní dřevo na vonný zázrak. Jeho vůně je tajemná a mysteriózní. Říká se, že v sobě nese všechny vůně světa. Tato magická pryskyřice se používá k meditaci, při které odemyká podvědomí a vyrovnává životní energii neboli čchi. Agarwood je vysoce psychoaktivní. Používá se pro duchovní cestu, osvícení, jasnost a uzemnění. Buddhisté jej využívají k transmutaci nevědomosti. V Japonsku je součástí obřadů KO DO. A kdo ví, třeba je oud obsažen i ve vašem parfému.
Šalvěj (salvia apiana, sage) – Šalvěj je botanické čeledi hluchavkovitých a je pevně spojena s evropskou historií. Římané ji považovali za svatou bylinu a během středověku byla v celé Evropě známá jako očistná bylina pro vymýcení moru. Ale pozor, šalvějí máme několik druhů – lékařskou, muškátovou nebo španělskou.
V současné době k vykuřování nejvíce využíváme svazky vázané ze šalvěje bílé, která má svou domovinu na západním pobřeží Ameriky. Šalvěj bílá je asi nejrozšířenější a nejoblíbenější bylinkou na vykuřování. Američtí indiáni používají šalvěj na očistu těla i prostoru, považují ji za neposvátnější bylinu a velmi účinný lék. Studie z roku 2016 na Univerzitě Mississippi zjistila, že bílá šalvěj je bohatá na sloučeniny, které aktivují určité receptory v mozku. Tyto receptory jsou zodpovědné za zvýšení úrovně nálady, snížení stresu, a dokonce zmírnění bolesti. Šalvěj ale dokáže pročistit naši duši a pomoci při hledání cesty ve vlastním životě.
Zdroj: Kapesní průvodce – esenciální oleje a www.vykurovadla-rymer.cz Děkuji za zapůjčení interiéru Juliestore.cz a úžasného Bali županu.
Tento článek pro vás napsala Veronika Carmanová a nafotila Dara Rakovčik a vyšel v listopadovém čísle Jóga dnes v roce 2022.