Maha Šivaratri - Varanassi 2024

V Indii jsem poprvé. Dá se říci, že díky védské meditaci nezačínám s touto zemí od nuly, ale mé dobrodružnější dovolené (co do místa) se dají spočítat na prstech jedné ruky. Předtím, než se setkám v Indii s ostatními meditujícími přáteli, jsem se rozhodl pro čistou osobní zkušenost v zemi hinduismu a cestuji proto nyní sám.

“Hindu” nezmiňuji náhodou, duchovní rozměr navštívené země je pro mě důležitější k prozkoumání, než její ostatní atraktivity a že jich není málo. Volba padla na jedno z nejstarších měst na světě Varánásí, kde shodou okolností proběhl svátek Maha Shivaratri aneb Velká noc boha Shivy, kterou jsem si představoval jako velmi zvnitřnělou a meditativní záležitost.
Ukázalo se, že můj Airbnb hostitel Naveen je oddaný svému městu a své roli správného hostitele, který obě tyto vášně propojuje tak, že plní každé přání svých hostů. Mé spirituální zadání ho mile překvapilo a ihned začal zjišťovat podrobnosti ohledně barathu neboli slavnostního pochodu.

Sám velmi dobrý fotograf prokázal dobré kontakty na ostatní fotografy určené pro tuto událost. Takže informace o startu jsme měli z první ruky. Zároveň si nechtěl nechat celou věc ujít a s pomocí jeho skůtru jsme byli vždy tam, kde jsme zrovna měli být. Hlavní průvod začínal kolem poledne a dá se vzdáleně přirovnat k tomu, co si možná ještě pamatujete z dob minulých. Jen místo alegorických vozů, jedou náklaďáky s mladíky ovládajícími velmi výkonnou hudební aparaturu.

Zde naštěstí veškerá podobnost s ideologickým průvodem končí. Indové si obléknou svobodně co chtějí a volí šaty ryze sváteční. Indy obdivovaný a oslavovaný průvod se skládá především z dokonale napodobených účastníků svatby Shivy a Parvatí a jak tito svatebčané procházejí městem, dav je hlasitě zdraví a užívá si doprovodných hudebníků, víření bubnů a bubínků a vůbec celé vřavy, která v blízkém okolí průvodu vzniká. Zmiňovaná vozidla jedou v závěru průvodu a doprovázejí zlatý hřeb programu samotného Shivu, který předvádí vždy po určitém úseku spolu se svými druhy svatý tanec Tandava.

Tato performace postupně strhává diváky k tanci a celý průvod postupně nabírá na síle a velikosti. Je důležité zmínit, že vše probíhá v uličkách starého města, kde někdy projede a někdy ne vozidlo s aparaturou. Stane se tedy, že se čas od času průvod rozpojí a pak se dá zase dohromady.

Každý návštěvník si volí po svém. Můžete jít celou dobu nedaleko Shivy a tančit s hlavou v reprobedně nebo nechat průvod projít a dát si čaj. My volili kombinaci a chvíli nechali průvod procházet, chvíli šli s ním, jednou v jeho klidné části a jindy v té největší vřavě (což je zřejmé z fotografií, protože Naveen musel prokázat velký talent aby se k takovým záběrům dostal).
Podobný průvod se koná ještě jednou večer, ale to už se tančí na různých místech po celém městě. Primárně tančí muži, zaznamenali jsme jednu japonku a jednoho transvestitu. Kromě žádosti o rozhovor pro místní televizi a několika žádostem o selfie se mnou, jsem čelil hravému tlaku pubescentů právě o připojení se k jejich tanečnímu veselí. Ač nerad, selfie jsem připustil, zbytek nikoliv. Nutno zdůraznit, že jsem měl s lidmi ten den jedinou negativní zkušenost. Konkrétně s opilým uspávačem hadů. A turistů se účastnili maximálně desítky což činí celou akci o to autentičtější.

Dále musím přiznat, že mi je odtažitý vztah indů k alkoholu sympatický, jako podpůrnou látku jsem zaznamenal pouze Bhang. Primárně jsem tedy vídal radost a respekt k pohybu ostatních. Druhé zmíněné je patrné z indické dopravy, která ač působí zcela chaoticky, umožňuje všem se dostat kam právě potřebují. A to by bez respektu ke všem účastníkům provozu včetně chodců a potulujících se svatých krav opravdu nešlo. A jak je to s tou introspektivní částí festivalu popisovanou ve veřejně dostupných zdrojích? To budu muset zřejmě spolu s Naveenem já nebo vy zjistit příště.