Čím se jóga liší od jiných cvičení

ČÍM SE JÓGA LIŠÍ OD JINÝCH CVIČENÍ

Jóga je ve svém původním kontextu nauka pojmenovaná Mókša šástra (Moksha shastra) – věda svobody neboli umění osvobození se z našeho limitujícího a individualizovaného pojetí světa. Tradiční jóga nebyla vytvořena za účelem protahování ztuhlých údů, ale postupným návodem a praxí sepsanou v sútrách nás učí, jak rozšířit flexibilitu své mysli.

Ano, jóga je věda o mysli.

To by jeden vážně neřekl. Vždyť se na lekcích jógy učí všemožné cviky a sociální média jsou plná krkolomných akrobatických fotek ve jménu jógy. Zkreslený úhel pohledu se může prohloubit zejména v případě, že nám jako jediný zdroj informací k této nauce slouží média. Neznáme příběh, neznáme cestu, která za danou fotografií je. Podstatajógy se tímto způsobem rychle vytrácí. Nikdy nebyl učitel třeba více než dnes. S pomocí médií se z hlubokého celostního učení stává pouze kult těla. Jógu si přizpůsobujeme. Místo abychom se jógou nechali povznést, ředíme si ji dle svých potřeb. Když se jakékoliv učení rozředí, ztrácí svou potenci. Vyjmuli jsme si z tohoto pradávného učení jen to, co se nám hodí, a tím se jeho magická síla 
Zbývá prostocvik.

V tradičním pojetí jógy nešlo o fyzické modality, ale o nalezení duševní stability skrze sebepoznání. Nemohu ji tedy porovnávat ani s gymnastikou, ani s pilates. Nauka jógy, to je pečlivě vytvořený systém, který v žádném případě nezapomíná na fyzické tělo, ale pokračuje ve vnitřní práci dále s obrovským přesahem. Jejím cílem nejsou vyrýsované svaly, ale stav rozšířeného vědomí a vlastní seberealizace. Zní to moc abstraktně? Zkusme si to přeložit do novodobého jazyka.

Celý systém jógy by se moderním slovem dal pojmenovat jako koučink.
Koučink je, stejně jako jóga, forma rozvoje, ve kterém zkušená osoba nazývaná kouč (v józe učitel) podporuje studenta při dosahování konkrétního cíle. Možná si říkáte: „To já ale ne-potřebuji, mně stačí se trochu rozhýbat, z celého dne v práci mě bolí záda. Nepotřebuji všechny tyhle nesmysly a seberealizaci.“

Já vám rozumím, já to také nehledala.
Stačí nám trochu rozhýbat ta záda, že? Postavíme si pozici kočičky a s nádechem vedeme hruď do otevření, s výdechem se balíme a hrbíme. A dech vedeme přesně do těch míst, kde v průběhu dne cítíme napětí, a to se pomalinku rozpouští... Už je vám hned lépe, jenže najednou se vynoří myšlenka na nevyřešený problém v práci a zase to píchne a sevře. Náhoda? Nemyslím si. Ta myšlenka obíhá ve vaší hlavě jako Měsíc kolem Země a ne a ne odejít. Veškerá vaše energie se přesouvá právě tam.

Znovu se vynořuje ten pocit křivdy, když jste zjistila, že vás vaše kolegyně na pracovišti pomlouvá. Vám se z toho podlamují kolena a u stolu v práci se choulíte do sebe, raději děláte, že tu nejste. Chcete se sice napřímit a všem říct, že to tak není, ale místo toho se ještě více nahrbíte a u kafe špitnete svou vlastní pomluvu na její konto. Sice to není řešení, ale na nic jiného jste v tu chvíli nenašla sílu. V téhle myšlence jste zacyklená pořád dokola, nejde z ní vy- Nemohu ji tedy porovnávat stoupit, nejde z ní odejít.

Až najednou se vynoří hlas kdesi z dáli a váš/vaše lektor/ka vám v tom obyčejném kočičím hřbetu na podložce řekne slova, která tentokrát dopadnou na úrodnou půdu. „Přijmi se, pochop se a měj se ráda.“ V tom okamžiku vám to všechno dojde, že takhle to dál nejde, že se nechcete hrbit, schovávat nebo hrát stejné falešné hry. Že pokud sama sebe přijímáte a máte se ráda, tak vás žádné hloupé pomluvy nerozhodí, protože znáte svou hodnotu a vnitřní mír je nejvíc. Možná i pochopíte, proč vás kolegyně pomlouvá. Protože ona sama se bojí, že ji šéf vyhodí, a je to pouze její obranný mechanismus, který spustil tyto neblahé intriky. A vy to chápete, rozumíte jí možná lépe než ona sama sobě, protože na rozdíl od vás nepraktikuje jógu.

Najednou se vaše obyčejná praxe přesouvá z podložky v jógovém studiu do každodenního života a pradávné učení jógy rozehrává svou magii zas a znovu.
Začínáme chápat a vidět svět v souvislostech, vysvobozujeme se ze zakletí pouze individuálního vnímání a jsme schopni nahlížet na svět v širším kontextu. Získáváme tím svou vlastní sílu a možná ještě nevíme, co přesně se děje, ale to nevadí, nemusí být vše pojmenované a definované. Stačí pozorovat, vnímat a užívat si tu svou cestu.

Toto zamyšlení pro vás připravila Veronika Carmanová @veronikarmayoga (text a cvičení) a nafotila Dara Rakovčik @fotimjogu.cz

Zveřejněno i v časopise JÓGA DNES