Ájurvédská paňčakarma na vlastní kůži

Píše se rok 2022, rok post covid, kdy se Indie po téměř dvou letech otevírá turistům. Moc se těším, do Indie jezdím pravidelně, ale jsou to již čtyři roky od mé poslední návštěvy.  Matka Indie mi chybí a volá mě zpátky. Nabízí otevřenou náruč pro všechny, kteří potřebují pevně obejmout, a také svou specifickou vůni, kterou mám již navždy otištěnou do své amygdaly. V tom láskyplném objetí matky však získáte i něco navíc, cennou radu či lekci, kterou jste nečekali a možná ani nechtěli. Je prostě nezapomenutelná. A proto tu vlastně jsem.

Kolébkou ájurvédy je Kérala - stát na jihozápadním cípu Indického subkontinentu, lemovaný Malabarským pobřežím, které omývá Arabské moře. Tento cíp Indie patří k nejvlhčím prostředím celého subkontinentu. Pravidelné monzunové deště bičují celé pobřeží a tím přináší vláhu a zúrodňují půdu. Atmosféru exotiky umocňují vysoké kokosové palmy, dravci kroužící nad hlavou, lehce nasládlá vůně tlejícího ovoce a vonných tyčinek a všudypřítomný hluk indické ulice.

Obvyklou sádhanu s mým učitelem odkládám a letos pro sebe volím ájurvédskou očistu. V čase, kdy si běžný evropský turista vybere raději řeckou azurovou pláž se zaručeným slunečným svitem, než zamračenou a vlhkou Kéralu, se já nadšeně vracím ke své matce. Poslední dva roky covidu mě vyčerpaly a teď jsem zde, abych to všechno smyla v tropickém monzunovém dešti a tělo restartovala léčebnou procedurou paňčakarmy.

Jak z toho množství resortů a míst s nabídkou ájurvédy vybrat ten správný? V Kérale jsou určité shluky, kde se v dané oblasti vyskytuje více středisek najednou. Věděla jsem tedy směr, kam chci jet. Na webu najdete všechno. Můžete číst a vybírat do nekonečna. Ale já to tak nemám. V tomhle ohledu nechávám věci hodně plynout a vše jsem vyřešila jedním telefonátem. Kamarád Filip byl zrovna v Indii a má s ájurvédou již mnoho zkušeností. Po jednom hovoru bylo rozhodnuto.

Anandalakshmi je malý resort v oblasti Kovalam, s krásnou jóga šálou na samém okraji útesu a s výhledem na moře. Péči zde zajišťuje Dr. Baiju, který pracoval jako ájurvédský lékař i ve Švýcarsku, a ten si okamžitě získal moji důvěru. Navíc manažer resortu skvěle komunikoval přes WhatsApp, a to mi k rozhodnutí stačilo.

Druhý den procedur přibývá a já si musím jejich výklad překládat, všechny je neznám. Už to není jen samá zábava, ranní pozření přepuštěného másla na lačno (snéhapána) jsem sice zvládla, ale strkání ghíčka do dalších tělních dutin, byť dnes jen do nosu (nasja), mi tak příjemné není. Těším se opět na abhjangu, ale co je kizhí? Beru ájurvédský výkladový slovník, který mi nastiňuje velice příjemnou proceduru. Těším se. Bylinné polštáře vytvořené terapeutem na míru se namáčí do teplého oleje a pak se přikládají na tělo. Procedura velice vhodná na bolesti spodních zad, artritidu a další kloubní nemoci. Mám ji předepsanou na 3 dny, to bude blaho, pomyslím si. Třetí den se nemohu dočkat konce. Ve skutečnosti má procedura grády. Terapeutky nejsou žádné trasořitky a spojení "přikládání polštářku" v jejich slovníku mění význam - bylinami mě spíš mlátí! Navíc olej není teplý, ale vroucí.

Výsledkem jsou malé červené skvrny a lehké popáleniny po celých zádech, které dost svědí právě od těch léčivých bylin. Ale kdo by si stěžoval, účel světí prostředky, však budu zdravá, že?

Procedur každý den trochu přibývá, nejzvláštnější mi přišlo vykouření uší kouřem, mezi ty méně oblíbené patří vastí. Klystýru jsem se nikdy nebála, ale nášup oleje do řitního otvoru je prostě vždy méně příjemný než drbání hlavy. Myslím, že všichni souhlasíte.

Zhruba uprostřed pobytu byl den purgace. Vyprazdňování obsahu střev se většina lidí bojí nejvíce, ale střeva vymazaná ze všech stran se vyčištění nebránila. Z východní medicíny vím, že „smrt přichází ze střev“, a tak se z každé takové očisty raduju.

Kompletním vyprázdněním a naolejováním všech tělních otvorů vstupuji do druhé poloviny pobytu. A konečně mohu opustit resort!

Ano, v první fázi očisty mě doktor požádal, abych zůstala v resortu. Tělo unavené cestou a očistou bylo více oslabené. Zároveň jsem dodržovala přísnou dietu bez ovoce, džusů a za branami resortu bylo tolik lákadel. Ale když teď mohu, tak vyrážím.

V docházkové vzdálenosti od resortu je Šivův chrám. Klasický hinduistický svatostánek byl v nedávné minulosti doplněn o impozantní sochu Modrého boha. Patří mezi nejvyšší sochy Šivy v celé Indii, vzbuzuje respekt a trochu i hrůzu. Udělám si obligátní fotku, pak usedám do ústraní a pozoruji ten krásný mumraj lidí, kteří se přichází pomodlit a uctít Šivu.

Chrám se nachází hned u pláže, takže moje kroky odtud vedou na procházku podél pobřeží. Udělám si takový velký okruh a vracím se zpátky do hotelu. Procházka po pláži není tak romantická, jak by si jeden mohl myslet. V moři nožky nesmočím. V monzunovém období jsou vlny tak veliké, že držím uctivý odstup. Běhající divocí psi, prosté příbytky rybářů, spousta odpadků, orli kroužící nad hlavou a občasné sprchnutí, to vše má svou jedinečnou atmosféru, ale vybízí mě i ke svižnému tempu chůze. Na první výlet by to stačilo, trochu se osmělit a znovu naladit.

Další dny jsem již odvážnější a vyrážím do Kovalam, na pláž a k majáku. Promenádu u pláže lemují obchůdky a restaurace, navazuji družný hovor s majitelem obchůdku se šperky a u místní švadlenky nechávám šít sukni pro kamarádku. Nemohla jsem pro ni nic pěkného najít. „Mom, no problem, you choose, I will make it.“ A tak doopravdy během hodiny mám sukni pro Pavlu z látky, která se jí bude líbit. Sice horkou jehlou, ale tak to tady prostě funguje.