MÉNĚ JE VÍCE, VÍCE JE MÉNĚ?

Jak to tedy je? Nebo je to víceméně jedno?
Za mě určitě ne.

Méně dárků je více radosti, jeden dárek věnovaný ze srdce, s láskou, opravdickou energií je více radosti než hromada krámů, kdy už při rozbalování přemýšlíte, co s tím. Více radosti je méně odpadu. Ale ano, pojďme se na to podívat i ze světového a ekologického pohledu. Jsme zahlceni odpadem, naše moře a oceány se topí v plastu. Myslíte, že křesťanské oslavy narození Ježíše, překlopené do materiální sbírky, do velké míry nepřispívají k  environmentálním problémům? Pokaždé, když budete rozbalovat jeden každý dárek, tak pozorujte, kolik každá věc přispěla k zahlcení naší planety odpadem. Každá hračka je pečlivě zabalená do plastu, každá elektronika v líbivém plastovém displayi. Pak vše do krabičky, a nakonec ještě do papíru s mašlí. Inu pěkně zabalené dárky lépe vypadají, je to takový skrytý marketing pro naše mlsná očka.

A co elektronika samotná? Náš největší prodejce elektroniky na trhu prodal během posledního týdne v listopadu a prvního týdne v prosinci 2,4 miliony kusů zboží a vykazuje tím obrat 2 miliardy českých korun. Materiálno budiž pochváleno. Ale pojďme se podívat na to ohromné číslo 2.400.000 kusů. Nejen, že každý kus je do něčeho zabalen, a budeme si držet palce, že snad již nebylo použito plastové tašky k odnesení domů, ale pravděpodobně minimálně každý druhý kus nahradí již něco, co doma máme. Ať už je to starší model televize, nebo telefonu. Starý model již neslouží tak dobře, není trendy, tak šup s ním do koše a ukázat ten svůj nejnovější. Takový odpad pouze z elektroniky, tzv. e-waste, se letos přehoupne světově přes 50 miliónů tun.

Řešení celé této globální situace je velice problematické, ale o tom není tento článek. Článek je o tom, že méně je více, nebo-li Aparigraha.

Aparigraha
Jogínské základní desatero používá toto sanskritské slovo k vyjádření nelpění, nehromadění nebo neulpívání na majetku. A právě naše mysl má tendenci hromadit, kupit a ulpívat. Ale to nám nepřináší pocit štěstí ani spokojenosti, a navíc tato tendence hromadně přispívá i k zamoření planety odpadem.

Jak tedy praktikovat toto neulpívání nebo-li Aparigrahu?
1. Lidé (možná více ženy, než muži) velice často nakupují impulsivně. Shopping therapy. Už jste slyšeli tento výraz? Máme špatnou náladu, vylepšíme si jí koupí něčeho hezkého. Co kdybychom se uměli zastavit a říct si, dobře tato věc se mi líbí, možná ji tak trochu potřebuji, ale počkám týden (či měsíc), zda je to opravdu to nezbytně nutné. Já osobně většinou zjistím, že danou věc vůbec nepotřebuji a že se krásně obejdu i bez ní. Sice jen do té chvíle, než má mysl vymyslí zase něco nového, úžasného a celý cyklus s pauzou probíhá znovu. Jakmile jednám pouze impulsivně, zbytečnosti se hromadí.

2. Ještě lepší variantou může být, že dříve, než se vydáme do obchodů, abychom si udělali radost či si zlepšili náladu, nebo si koupili to, co nutně  potřebujeme, tak si sedneme do meditace a zameditujeme si. Nebo si jen tak na chvíli sedneme či se natáhneme, prohloubíme svůj dech, zklidníme svou mysl a poté se pořádně napijeme čisté vody. No a někdy zaručeně pomůže odpolední siesta. Zkusme odbourat své nutkání na shopping bytostní všímavostí. Ať už uděláme cokoliv, laskavá péče o vlastní duši by měla být až na prvním místě. Žádná kabelka či kabát nemohou nahradit spokojený výraz ve tváři, když jsme v souladu s naší duší. Protože nejvíce nám stejně sluší, když jsme šťastní.

3. Pojďme místo hromadění a ulpívání dávat. Svou energii věnujme vyššímu záměru a cíli než nejnovějšímu telefonu. Nejen, že to nezamořuje naši planetu, ale radost to udělá dvakrát. Věnujme svůj čas nadaci, spolku, podpořme je svou pomocí a přidanou rukou k dílu nebo i finančně, pokud můžeme. Pomozme přátelům, sdílejme radost, dávejme z místa v našem srdci, a ne z místa naší peněženky. Vědci zjistili, že lidé, kteří myslí na dobro ostatních, jsou šťastnější a spokojenější více než ti, kteří oplývají bohatstvím. Laskavost a láska jsou přirozeným stavem lidského bytí.

4. Aparigraha jde mnohem dále a hlouběji než majetkové hromadění. Mohla bych se zde zamyslet i o tom, jak ulpíváme nejen na telefonech jako materiálním produktu, ale jak jsme uvězněni v pavoučích sítích mocného internetu. Na sociálních sítích sdílíme články a vtipy o vyhořelé generaci negramotných blbců, kteří se rodí s telefonem v ruce, přesto my sami ho nikdy neodkládáme. Nebylo by krásné letošní Vánoce telefony odložit a při jemném teplém světle svíček se dívat svým blízkým do očí, místo předčítání statusů? Místo posílání miliónů neosobních SMS zpráv s přáním krásných svátků, se prostě jen sejít na svařák pod stromečkem a cítit lidskost, blízkost, sdílení? Protože nevím jak vám, ale mě to prostě chybí.

A co já? Já mám jasno. Syn bohužel nedostane nový telefon, který by si tak přál, protože jeho starý má špatnou baterku. Na Vánoce vypínám WIFI, tuším, že bude rozbitá. Místo elektroniky jsem koupila stolní hru pro celou rodinu. A pomáhat učím své děti příkladem, snad si z toho něco odnesou. Každý konáme, co můžeme v dané chvíli, ale buďme sami tou změnou, kterou chceme ve světě vidět. A kdy jindy začít než právě o Vánocích.

Vaše Veronika

 

 

 

 

Scroll to top