RODIT JAKO VÉVODKYNĚ KATE??

Proč ne ?
Vždycky jsem si myslela, že porod je něco, co člověk prostě musí přežít a smířit se s tím, že to bude bolet a díky za to, že existují prostředky proti bolesti, že tady máme epidural, který veškerou bolest otupí, a tak to vlastně nebude tak hrozné…. a pak jsem byla u porodu své sestry… požádala mě o to a já nevěděla co říct, přišlo mi nefér, abych viděla porod, aniž bych prožila svůj vlastni, že tu hrůzu naživo vidět nechci… ale slíbila jsem jí to, myslela jsem si, že prostě počkám na chodě… V Anglii to ale tak nechodí, dostanete svůj pokoj, kde jste celou dobu, nemusíte se nikam stěhovat, a tak varianta, že počkám na chodbě jaksi nezafungovala… tak jsem se nakonec k tomu porodu dostala.
Nijak zvlášť jsem to tehdy, před 4 lety, neprožívala, nic moc jsem o porodu samotném nevěděla, ale byla jsem tam – aspoň držet ruku, když bude potřeba. Má sestra měla velmi medikalizovaný porod, byl to v podstatě jeden zásah doktorů za druhým – od protržení membrány, přes zavedení epidurálu, až po vytažení miminka kleštěmi! Ale to nebyla hlavní věc, kterou jsem si zapamatovala. Nejvíc na mě zapůsobil STRACH v jejich očích, strach, že neví, co se děje, že nemá věci pod kontrolou, STRACH, že ji dojde kapačka a bude to bolet … ten strach byl všudypřítomný.
Když jsem rok a půl nato spontánně a nečekaně otěhotněla já, první, co se mi vybavilo byl ten strach…řekla jsem si, že přeci musí existovat jiný, přirozenější a příjemnější způsob, jak porodit a začala jsem hledat. Slečna v metru četla knížku o HYPNOPORODU a já si ji hned objednala a začala číst, úplně mě to pohltilo, četla jsem jeden pozitivní příběh o porodu za druhým a začala věřit, že porod může být
krásný.
Můj porod takový byl, beze strachu, bez bolesti a cela zkušenost mi dala víc, než co jsem si kdy představovala. Možná, že mám nějaké predispozice mít krásný porod, ale možná to taky bylo tím, že jsem velmi věřila, že můj porod krásný bude. A právě to považuji za klíčové, co si myslí naše mysl to tělo následuje (co je ovšem také nesmírně důležité je, aby celé těhotenství probíhalo v pořádku a bez komplikací).
Každý večer před spaním jsem si pouštěla texty k hypnoporodu, které mě velmi uklidňovaly, všechno ostatní, co se v mém životě odehrávalo jsem odložila každý večer na vedlejší kolej a soustředila se na sebe, na miminko a na klid, který každým dnem vzrůstal, jednoduše jsem se začala těšit.
Ve středu mi v práci odešla hlenová zátka, na WC jsem si všimla, že se něco stalo, vůbec jsem netušila, co to je, ale Google zafungoval a potvrdil, že to znamená, že se porodní cesty otevírají a že asi brzy tady bude miminko. Jak dlouho to bude trvat jsem nikde nezjistila a tak jsem čekala. V noci ze soboty na neděli mi praskla voda, pamatovala jsem si, že mám být klidná, že si mám jít znovu lehnout a zkusit usnout, nabrat energii, kterou budu zanedlouho potřebovat… usnula jsem a v hlavě si pořád opakovala pozitivní scénáře. Kolem 5hodiny ráno jsem zavolala do nemocnice a bylo mi řečeno ať přijdu na kontrolu, že to pravděpodobně ještě nebude ono, ale ať přijdu. Tak jsme s partnerem vyrazili, jen tak na lehko, bez tašky. Chtělo se mi se projít na čerstvém vzduchu, tak jsem to v ten moment prostě cítila. Byl úplněk, neděle ráno, mrazivé ráno koncem ledna. Nemocnice byla od nás 15 min chůze, ale začaly pravidelné kontrakce, a tak jsme každou chvilku zastavovali, dýchali a smáli se, šli jsme to 45 min možná hodinu, upřímně ani nevím jak přesně dlouho.  V nemocnici mě porodní asistentky vyšetřily, nepamatuju si jak moc jsem byla otevřená, ale domů už nás nepustili, řekli běžte se ještě chvilku projít tady v areálu. Nakonec můj partner běžel domů pro tašku a já zůstala na recepci a dýchala, pořád dokola jsem si v hlavě opakovala scénáře a tím se dostala do jakési bubliny, ze které mě nikdo nevyrušoval. Kontrakce jsem prodýchávala a ty přicházely a odcházely s železným opakováním. Když se přítel vrátil zavedli nás do našeho pokoje a nechali nás v klidu. Moje kontrakce byly velmi pravidelné, v okamžiku vrcholu kontrakce jsem stála na jedné noze a druhou měla na pohovce, mezi kontrakcemi jsem seděla a odpočívala, pořád jsem byla ve své bublině, přesně jsem věděla, co se děje a že je vše v pořádku – nevím jak, nikdo kromě nás v pokoji nebyl, nikdo mi neříkal co dělat, jak dýchat, nikdo mě nevedl, ale přesto jsem si byla jistá, byla jsem dobře připravená a sebevědomá.  Najednou se dostavil pocit tlačení, poprosila jsem přítele, aby zavolal sestřičky a řekla jim, že si myslím, že miminko brzy přijde. A bylo to tak, byla jsem úplně otevřená a pokračovala v dýchání až jsem ucítila pálivý pocit – hlavička šla ven, a to byl jediný okamžik z celého porodu, kdy jsem pocítila jakési nepříjemné pálení, ani bych to nenazvala bolestí. Potom už šlo vše velmi rychle, hlavička byla venku a s další kontrakcí bylo miminko venku celé – zdravé a krásné! Ta radost v místnosti byla úplně hmatatelná, Maxe mi dali k prsu a čekalo se na porození placenty – beze spěchu, přirozeně, krásně. Nevím kolik času uplynulo, musela to být alespoň hodina a když ani poté placenta neodcházela, dali mi injekci a vše proběhlo v pořádku během několika dalších minut.
Bylo to vše strašně rychlé, do nemocnice jsme dorazili kolem 8 ráno a v 11:05 se Maximilián narodil. Měla jsem pocit, že celou dobu mám situaci naprosto pod kontrolou, že vím, co přesně se děje a že je vše v pořádku – byla jsem ve své bublině, ve které jsem byla klidná a sebevědomá. Vše zafungovalo přesně tak, jak jsem si přála, týdny a měsíce praxe technik HYPNOPORODU zafungovaly, jak jsem
doufala a byla jsem nadšená, unavená, ale plná energie a moc šťastná. Ten zážitek byl naprosto nepřekonatelný, bylo to něco, co pořádně nedovedete vysvětlit, ale víte, že když to zafungovalo u vás, musí to fungovat všeobecně, že nejste žádnou výjimkou nebo šťastlivcem. HYPNOPOROD nefunguje bez přípravy, jako všechno v životě, musíte tomu věnovat čas a věřit, že tam, kde mysl vede, tělo následuje.
Pokud vás mé vyprávění zaujalo, přijďte na můj víkendový kurz dozvědět se více, jak praktikovat, přijďte si poslechnout a prodiskutovat fakta, přijďte a budete o krok blíž krásnému a klidnému porodu. Těším se na vás!

Katka

Scroll to top